V této knize najdete osm zajímavých povídek. Některé jsou zábavné víc, některé míň, ale ve všech vypráví spisovatel Ota Pavel (dříve Popper) o své rodině, hlavně o tátovi Leovi. Většina děje se odehrává za 2. světové války.
Prví slova knížky: "Mamince, která měla za muže mého tatínka"
PŘED VÁLKOU
Nejdražší ve střední Evropě
Otův otec Pavel pracuje jako podomní obchodník ve firmě Elektrolux. Jednou si maminka umane, že letos by chtěla jet k moři, ale tatínek má na léto úplně jiné plány. Moc rád rybaří a tak mamince místo dovolené u moře koupí rybník od pana doktora Václavíka. Jak ho ale přesvědčí ke koupi rybníka??
"A teď ty kapři."
Vytáhl z kapsy žemli. Rozlomil ji a půlku vhodil ke hrázi. Pan doktor se jistě usmíval a tatínek nespouštěl ze žemle oči. Najednou se prolomila hladina, objevilo se žluté velké tělo a obrovitá tlama udělala chlamst! A žemle zmizela.
A o koupi bylo rozhodnuto. Tak si rodina spokojeně hospodaří až do doby, kdy přijde na řadu výlov kaprů. Je to velká událost a sejde se tam u rybníka hodně lidí. Jenže pak tatínek zjistí, že ten velký kapr, kterého tehdy viděl, je jediný, který rybník obývá. A tak měli Popperovi kapra, který byl nejdražší ve střední Evropě.
K večeři jsme ten den měli kapra. Maminka s tatínkem přirozeně nemluvila, a jenom když tatínek furiantsky prohlásil: "Když jsme ho zaplatili, tak si ho, děti, taky sníme," maminka dosti vztekle podotkla, že i pro soukmenovce tatínka, pana Rothchilda, by to byla zřejmě drahá večeře.
A jak to tatínek panu Václavíkovi oplatil??
Ve službách Švédska
Tato kapitolka nejprve popisuje, jaký byl tatínek Leo dobrý obchodník. Brzy se stal mistrem republiky u firmy Elektrolux, pak dokonce přetrumfl v prodeji ledniček a vysavačů cesťáky v pětapadesáti zemích světa.
Prodal největší počet vysavačů na světě a dokázal neuvěřitelné kousky. Prodal vysavače sedlákům v Nesuchyni, kde dosud neměli elektriku. Slíbil jim přirozeně, že jim pomůže elektriku zavést, ale nikdy to neudělal. Prodal vysavač svému třídnímu učiteli Lukešovi, po kterém v dětství hodil kalamář, a prodal vysavač i strážmistrovi Králíčkovi; ten mu kdysi vzal pušku hamerlesku při pytlačení.
A jak tatínek stoupal na vrchol, dostával se blíž a blíž k jeho vysněné ženě. Byla to manželka jeho šéfa Korálka, paní Irma. Maminka si z toho nic nedělala. Za peníze, které Leo vydělal si časem koupili americké auto značky Buick, ale jelikož ho neuměl řídit, zanedlouho skončilo v opravně.
V další části povídky se tatínek seznámí a spřátelí s předním československým malířem portrétů, panem Vratislavem Nechlebou. A jakmile se o této známosti dozví Korálek, požádá tatínka, aby s Nechlebou domluvil, že namaluje krásnou paní Irmu. Tatínek tedy začal každý den navštěvovat malíře, ale zjistil, že pan Nechleba maluje jen muže a jediná žena, kterou maluje pořád dokola je jeho milovaná Lukrécie. Ale nakonec se Leovi konečně povedlo domluvit, že panu Nechlebovi přivede Irmu ukázat.
Vystoupili a kráčeli po schodech vzhůru k ateliéru pana profesora. Paní Irma šla pomalu, bledá, tatínek ji úsměvy povzbuzoval. U dveří ateliéru zazvonil, dlouho nikdo nepřicházel. Zazvonil znovu a objevil se pan profesor.
Namaluje nakonec pan Nechleba Irmu a získá si tatínek její srdce??
ZAČÁTEK VÁLKY
Smrt krásných srnců
Tatínek vzal celou rodinu rybařit do přírody do kraje za hrad Křivoklát. Jezdili tam také za strejdou Proškem, který v místních lesích pytlačil. Měl velkého psa Holana, kterého naučil lovit srnce, takže srnčího měl vždy dost a nikdo mu nic nedokázal, protože srnce v podstatě nezabíjel on. Jenže pak musel s lovením přestat, protože když se k vláde dostal Adolf Hitler, byl za pytlačení vyhlášen trest smrti.
A jak přišel ten Adolf Hitler, pan Kovařík vybubnoval a vykřičel:
"Na vědomost se dává, že se v této zemi zřizuje protektorát Böhmen und Mähren."
Jednoho dne se Popperovi dozvěděli, že jejich dva synové Jirka a Hugo mají nastoupit do koncentračního tábora. A tak se táta rozhodl, že jim musí nějaké srnce ulovit, protože tam přece nemůžou jít hladoví. Od Proška si půjčil Holana a vydal se směrem k lesu, kde už měl vyhlédnutý jeden opravdu pěkný kousek. Holan ho s menšími obtížemi ulovil a povalil ze stráně k řece.
Vtom spatřil dva chlapi, jak odhánějí psa. Dostal třesavku, vzpomněl si zase na ty německé samopalníky, kteří už asi nejsou před sněhobílou hájovnou. Ale ti dva chlapi byli rybáři, měli na zádech pruty, jako jiní mají pušky. Zahnali psa, vyndali dýky a začali s nějakou zvláštní samozřejmostí stahovat srnce, jako by jim patřil. Holan se vrátil a měl sklopené uši jak po výprasku provinilé oči.
Co myslíte, dokázal si tatínek nakonec srnce vydobýt??
Kapři pro Wehrmacht
Ve válce byli židé jen podřazená komunita. Neměli žádná práva a jejich majetek byl zabavován. A stejně to dopadlo i s tatínkovým rybníkem. Němci mu ho ihned na začátku okupace vzali a on teď neměl kde chytat. Zanedlouho byl i on povolán do koncentračního tábora. Ovšem jednu noc předtím, než měl Leo odejít, vzbudil syna Otu a vzal ho k zabavenému rybníku.
"Kapři se dusí, nevysekali jim díry."
Rozkročil se a udeřil do ledu. Zadunělo to nocí a já se zachvěl.
PO VÁLCE
Jak jsme se střetli s Vlky
...
Otázka hmyzu vyřešena
...
Prase nebude!
...
Králíci s moudrýma očima
...
Poslední odstavec knížky: "Maminka zavolala sanitku. Přijeli, vedli ho ven, že ho povezou do nemocnice. Nadával jim, u vrátek se jim vytrhl, něco si zapomněl. Nevracel se pro malý tranzistor, jak si ho lidi berou. Dal si jednou namalovat krásnou cedulku, na kterou byl pyšný. Teď ji pověsil na vrátka, aby si to mohl každý přečíst. Stálo na ní:
PŘIJDU HNED
A už nikdy nepřišel."
V textu jednotlivých povídek jsem použila i originální úryvky opsdané z knížky, ty jsou označeny kurzívou. Žádná z povídek není dokončená, vždyť si tu knížku přečtěte