A opět od Ylil :D Jóó, taky začnu psát vlastní možná, až se mi bude chtít :P Ale tomuhle jsem zase neodolala :) Dost PSYCHO! www.ylil.blog.cz
Do života jsem vstoupila úplně stejně jako do tohoto autobusu. Je zvláštní, že si nic nepamatuju ze svého úplného dětství. Děsí mě to, tím samým způsobem jako to, že z tohohle busu budu muset vystoupit, tam kde mě pohltí zima. Stejné to bude při umírání. Chlad mě obejme jako, když matka objímá své dítě, které se ztratilo. Ztratit se? Ani já se také v tomhle světě ztrácím, nevím kudy kam, jsem zmatená. Dát se vpravo, nebo vlevo, vpřed nebo vzad. Všude je něco jiného, něco tak zvláštního co jinde nemám šanci poznat. Ať udělám krok kamkoliv vím, že už se nikdy nebudu moct vrátit. Neexistuje přece stroj času, bohužel nebo bohudík? Nevím! Už nevím nic, nic čím bych se mohla trochu uklidnit, nenacházím slova. V hlavě mi hučí proud myšlenek, stejně jako text chaotické písničky, která zní klukovi vedle mě do uší. Ale už i ta se vzdaluje. musím vystoupit. Bojím se dne, kdy nebudu vystupovat jen z obyčejného autobusu…