close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
......ŽivOt jE bOj... taK sE pOzaBíjejTe a Já byCh s dOvOLeníM prOšLa!!!

Adapťák nového Péčka

14. února 2010 v 16:18 | kRiSsty |  --> Příběhy :))
Toto je můj článek do školního časopisu Pornotherm, kam jednou za čas také přispěju. Je to sice už delší dobu (skoro půl roku ), ale stejně to sem "strčím"!!


Když jsme jako nesmělí prváci vstoupili poprvé do naší třídy, moc hluku a veselí kolem nás nebylo. Ale díky našemu adaptačnímu kurzu jsme se hned druhý školní den začali poznávat a nyní je z nás super kolektiv!

Všechno to začalo 2. září 2009, kdy se celá naše třída, slavná P1, shromáždila před školou, kam pro nás po chvíli přijel autobus. Některé cestovní tašky jsme sice s trochou snahy nacpali do zavazadlového prostoru, ale jelikož jsme s sebou každý táhl deset velkých "PETek", na což jsme všichni nadávali, než jsme pochopili, k čemu nám to bude, hodně místa na sedačkách zabraly i igelitové tašky s nimi. Ale na nakonec jsme ale cestu zvládli bez újmy a mohli jsme se těšit na tři další dny plné zábavy.

Když jsme dorazili na místo, čekalo nás rozdělení do pokojů, které se ve většině případů konalo pouze podle sympatií. I tak jsme si ale nikdo nestěžoval. Pokoje byly docela útulné a když náhodou hrozilo, že by mohla být nuda, ukázalo se, že nejzábavnější aktivitou je čtení vzkazů napsaných na postelích. Některé stály opravdu za to.

Jakmile jsme se zabydleli, sešli se všichni před hlavní budovou. I když… nedá se říct, že všichni, protože se našlo i několik "opozdilců", kteří přišli až minutu před smluveným časem. A díky tomu jsme se seznámili s nároky naší paní učitelky třídní Marie Čapkové, jejíž slova zněla: "Když řeknu v deset, znamená to za pět deset!" Na to už jsme do konce pobytu nezapomněli, stejně jako jsme nezapomněli na slovní spojení, které budeme nejspíše užívat až do čtvrťáku: "Ano, paní učitelko!"

A hned nato jsme se mohli po hlavě vrhnout do našich prvních seznamovacích aktivit. Byli jsme náhodně rozděleni do skupin, ve kterých jsme si zkusili zábavné prolézání pavučinou, dopravení pneumatiky na vrchol "stožáru" a několik dalších her.

Pak už jsme se mohli všichni s radostí sejít v naší klubovně, kde jsme se snažili si zábavným způsobem zapamatovat jména co nejvíce spolužáků. Už jsme se ale těšili, až půjdeme zase "do akce". A to se nám během chvíle splnilo, když jsme se sešli venku a museli se beze slov seřadit za sebe nejprve podle křestních jmen a následně podle datumu narození. Bylo to docela složité, naštěstí se však našli tací, kteří se našeho řazení rádi ujali.

Během dalších dvou dní jsme si vyzkoušeli ještě plno her, ze kterých nás sice po nějakém čase bolelo celé tělo, ale zato jsme si je pořádně užili! Nemůžu je vyjmenovat všechny, protože i když by to nejspíš bylo zajímavé čtení, někoho by to mohlo po nějaké době nudit. Každopádně se ale o několika z nich prostě musím zmínit.

Většinu z nás asi hodně zaujala noční hra, při které jsme museli propašovat barevné papírky přes naše instruktory ze 3. ročníku. Některým z nás se nepovedlo propašovat ani jeden, jiní jich na smluvené místo donesli opravdu hodně. Každopádně se u prolézání křovinami a zakopávání o kořeny stromů všichni dobře bavili.

Druhou úžasnou hrou, kterou si na nás učitelé vymysleli, byla plavba na vorech. Ty jsme vyráběli z již zmíněných PET lahví, ze kterých jsme pomocí provázku a izolepy vytvořili opravdu úctyhodná plavidla. Nevzpomínám si, že by nějaký vor měl optimistický název, ale alespoň jsme se u jejich čtení pořádně zasmáli (např. Potápka, Topící se Radim, Ponorka, …). Pokud si to dobře pamatuji, zůstaly během plavby neporušené pouze dva vory, posádka těch ostatních se pořádně vykoupala a cestou poztrácela třeba i polovinu "součástek".

A pak už přišel náš poslední den. Nikomu se domů nechtělo, protože i když jsme na "adapťáku" společně strávili jen tři dny, pořádně jsme si přirostli k srdci. Někteří dokonce odjížděli v našich vlastnoručně vyrobených tričkách, aby se mohli doma pochlubit svojí novou třídou. Ale všichni jsme věděli, že tímto nic nekončí. Právě naopak: Začíná nová etapa našeho života a my si naše společné následující čtyři roky hodláme pořádně užít!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.